V lesnictví a zpracování dřeva se velmi často argumentuje či spíše lamentuje nad cenou dřeva. Uvádí se důvody jeho vysoké ceny v podobě spotové ( nebo li doplňkové) zahraniční poptávky a zároveň nedefinovaného omezování prodej dříví do zahraničí.
Když se však logicky a selským rozumem podíváme na podstatu obchodu dřívím, zjistíme několik podstatných skutečností:

1. obchod dřívím je v rukou několika málo podnikatelských subjektů a navíc s omezenou subjektivitou (nemohou samostatně rozhodovat). Jedná se o firmy nakupujjící dříví pro největší tuzemské ( se zahraničními vlastníky) a i zahraniční zpracovatele. Jejich role je zajistit dostatek dříví pro tyto velkozpracovatele a tedy vytvářet takovou cenovou nabídku, která dostatečně uspokojí vlastníky lesa a zároveň vyřazuje menší zpracovatele z cenové konkurence. Tedy skutečností v ČR je, že vlastníci lesů nerozhodují o cenách dříví.

2. Zcela zásadním faktem je však skutečnost, že všichni zpracovatelé nakupují dříví na přirozeně omezeném trhu. Zatímco zpracovatelské kapacity mohou růst o desítky procent ročně, tak les není schopen vyprodukovat ročně o 10 % více dřeva ve srovnání s předchozím rokem.

Výsledkem je začarovaný kruh tržně orientovaných obchodníků dřívím a zdrojeově omezeného zparcování a v důsledku toho jsou ceny dříví jak na houpačce. Když je kalamita a dřeva je  dosčasně dostatek, tak jeho cena klesá a když kalamita pomine, tak ceny vyrostou do nebe. Není na tom nic tržního. Naopak skutečný racionální trh zde zcela schází.

Řešením je vytvoření vztahů a funkcí (nástrojů) které vytvoří jeden obchodní prostor pro všechny zpracovatele dříví umožňující přímou účast jak všech vlastníků lesa, tak všech zájemců o tuzemské zpracování dřeva.